18. Práce s uloženými procedurami

Tato kapitola popisuje jak používat uložené procedury v naší databázové aplikaci. Uložené procedury jsou programy zapsané v jazyku procedur a spouštěčů, který je specifický pro použitý databázový systém. Jsou dva základní typy uložených procedur. První typ získává data (podobně jako dotaz SELECT). Získaná data mohou být ve tvaru datové množiny obsahující jeden nebo více řádků dat, rozdělených do jednoho nebo více sloupců. Nebo získaná data mohou mít formu individuálních prvků informací. Druhý typ nevrací data, ale provádí akci na uložených datech v databázi (např. jako příkaz DELETE). Některé databázové servery podporují oba typy operací ve stejné proceduře.
Uložené procedury, které vracejí data to dělají různým způsobem, závisejícím na složení uložené procedury a použitém databázovém systému. Některé databáze jako InterBase vracejí všechna data (datové množiny a individuální prvky informací) výlučně výstupními parametry. Ostatní mají schopnost vrátit kurzor do dat. A zbývající, jako MS SQL Server nebo Sybase mohou vracet datové množiny a individuální prvky informací.
V aplikacích C++ Builderu, přístup k uloženým procedurám je poskytnut komponentami TStoredProc a TQuery. Kterou z nich můžeme použít pro přístup, je určeno způsobem kódování uložené procedury, způsobem návratu dat (jsou-li nějaká data vraceny) a použitým databázovým systémem. Komponenty TStoredProc a TQuery jsou potomky TDataSet a dědí tedy od něj základní chování.
Komponenta uložené procedury je používána k provedení uložené procedury, která nevrací žádná data, k získání individuálních prvků informací ve formě výstupních parametrů nebo k přenesení vrácené datové množiny na přiřazenou komponentu datového zdroje (závisí na databázi). Komponenta uložené procedury umožňuje předávat hodnoty do a vracet z uložené procedury prostřednictvím parametrů, kde každý parametr je definován ve vlastnosti Params. Komponenta uložené procedury také poskytuje metodu GetResults k donucení uložené proceduru k návratu datové množiny (některé databázové servery toto vyžadují před vytvořením výsledkové množiny). Komponenta uložené procedury je preferována pro uložené procedury, které nevracejí žádná data nebo vracejí data pouze pomocí výstupních parametrů.
Komponenta dotazu je hlavně používána pro spouštění uložených procedur, které vracejí datové množiny. To zahrnuje uložené procedury InterBase, které vracejí datové množiny pouze prostřednictvím výstupních parametrů. Komponenta dotazu může být také použita k provádění uložených procedur, které nevracejí výsledkové množiny nebo hodnoty výstupních parametrů.
Parametry používáme k předávání hodnot do a k návratu hodnot z uložených procedur. Hodnoty vstupních parametrů jsou použity na místech jako je klauzule WHERE příkazu SELECT v uložené proceduře. Výstupní parametry umožňují uložené proceduře předávat samostatné hodnoty volající aplikaci. Některé uložené procedury vracejí parametr result. Na možnosti uložených procedur se musíme podívat na dokumentaci našeho databázového serveru.
V této kapitole budou popsány následující body:

Kdy je potřeba použít uloženou proceduru?

Pokud náš server umožňuje definovat uložené procedury, pak je vhodné v naší aplikaci je používat. Vývojář databázového serveru vytváří uložené procedury ke zpracování často prováděných úloh v databázi. Jsou vhodné k provádění operací nad značně velkým počtem řádků v databázových tabulkách nebo když používají agregační nebo matematické funkce. Pokud uložené procedury existují na vzdáleném databázovém serveru používaným naší aplikací, pak můžeme použít jejich výhody ve své aplikaci. Využijeme funkčnost jimi poskytnutou a zvýšíme výkonnost naší databáze: Např. předpokládejme aplikaci, která potřebuje vypočítat jedinou hodnotu a to standardní odchylku hodnot ze značně velkého množství záznamů. K provedení této funkce v naší aplikaci, musíme všechny hodnoty použité ve výpočtu získat ze serveru, což může značně zvýšit zátěž sítě. Potom naše aplikace musí provést výpočet. Vše proběhne v naši aplikaci a výsledkem je jediná hodnota. Mnohem výhodnější je provést výpočet uloženou proceduru (výpočty proběhnou na serveru, což může být výkonnější počítač a potom sítí stačí přenést jedinou hodnotu).

Používání uložených procedur

Jak uložená procedura je použita v aplikaci C++ Builderu závisí na kódování uložené procedury, zda a jak vrací data, specifikách použitého databázového serveru nebo kombinaci těchto faktorů.
V obecných termínech, pro přístup k uložené proceduře na serveru, provedeme kroky:
  1. Instantizujeme komponentu TStoredProc a volitelně přiřadíme k uložené proceduře na serveru. Nebo instantizujeme komponentu TQuery a vytvoříme obsah její vlastnosti SQL k provedení dotazu SELECT tvořícího uloženou proceduru nebo příkazu EXECUTE v závislosti na tom, zda uložená procedura vrací výsledkovou množinu.
  2. V případě potřeby poskytneme komponentě uložené procedury hodnoty vstupních parametru. Když komponenta uložené procedury není přiřazená k uložené proceduře na serveru, pak musíme poskytnout další informace vstupním parametrům, jako je jméno parametru a datové typy.
  3. Provedení uložené procedury.
Nyní již můžeme zpracovat výsledek a výstupní parametry. Jako u jiných komponent datových množin, můžeme také zkoumat výsledkovou datovou množinu ze serveru. Detailní aspekty používání uložených procedur zahrnují:
Vytváření komponenty uložené procedury
K vytvoření komponenty uložené procedury pro uloženou proceduru na databázovém serveru:
  1. Umístíme komponentu uložené procedury ze stránky Data Access Palety komponent do datového modulu.
  2. Volitelně nastavíme vlastnost DatabaseName komponenty uložené procedury na jméno databáze, ve které je uložená procedura definována. DatabaseName musí být přezdívka BDE nebo stejná hodnota jako ve vlastnosti DatabaseName komponenty TDatabase, která se může připojit k serveru.

    3. Normálně specifikujeme vlastnost DatabaseName, ale pokud server databáze je právě nedostupný, pak můžeme vytvořit a nastavit komponentu uložené procedury s vynecháním DatabaseName a předáním jména uložené procedury a vstupních, výstupních a výsledkových parametrů při návrhu.
  3. Volitelně nastavíme vlastnost StoredProcName na jméno použité uložené procedury. Pokud poskytneme hodnotu pro vlastnost DatabaseName, pak můžeme vybrat jméno uložené procedury z rozbalovacího seznamu vlastnosti. Jedna komponenta TStoredProc může být použita ke spuštění libovolného počtu uložených procedur nastavením vlastnosti StoredProcName na přípustné jméno v aplikaci. Není tedy nutno nastavovat StoredProcName při návrhu.
  4. Dvojitým kliknutím ve sloupci hodnot vlastnosti Params vyvoláme Editor parametrů uložených procedur ke zkoumání vstupních a výstupních parametrů pro uloženou proceduru. Pokud nespecifikujeme jméno pro uloženou proceduru ve třetím kroku, nebo specifikujeme jméno pro uloženou proceduru, která neexistuje na serveru určeném vlastností DatabaseName (zadanou v kroku 2), pak po vyvolání editoru parametrů, editor je prázdný.
Ne všechny servery vracejí parametry nebo informace o parametrech. Podívejte se do dokumentace vašeho serveru k určení zda informace o svých uložených procedurách jsou vraceny klientským aplikacím.
Poznámka: Pokud nespecifikujeme v kroku 2 vlastnost DatabaseName, pak musíme použít Editor parametrů uložených procedur k nastavení parametrů při návrhu.
Vytváření uložených procedur
Normálně, uložené procedury jsou vytvářeny, když je vytvářena aplikace a její databáze, pomocí nástrojů dodaných výrobcem databáze. Je ale také možné vytvářet uložené procedury za běhu. Příkaz SQL použitý k vytvoření uložené procedury se může na různých databázích značně lišit. Je potřeba se podívat do dokumentace našeho databázového systému.
Uložené procedury mohou být aplikací vytvářeny za běhu pomocí příkazu SQL z komponenty TQuery (obvykle příkazu CREATE PROCEDURE). Pokud uložená procedura používá parametry, pak nastavíme vlastnost ParamCheck komponenty TQuery na false. To chrání TQuery v rozlišení parametrů v nové uložené proceduře od parametrů z TQuery samotného.
Poznámka: Můžeme také použít Průzkumníka SQL k testování, editaci a vytváření uložených procedur na serveru.
Příprava a provádění uložených procedur
K použití uložené procedury, ji můžeme volitelně připravit a potom ji provést. Uloženou proceduru můžeme připravit: Např. Následující kód připravuje uloženou proceduru pro provádění:
StoredProc1->Prepare();
Poznámka: Pokud naše aplikace mění za běhu informace o parametrech (např. při použití přetížených procedur Oracle), pak musíme proceduru připravit znova.
K spuštění připravené uložené procedury, voláme metodu ExecProc pro komponentu uložené procedury. Následující kód ukazuje kód připravující a provádějící uloženou proceduru.
StoredProc1->Params->Items[0]->AsString = Edit1->Text;
StoredProc1->Prepare();
StoredProc1->ExecProc();
Poznámka: Pokud se pokusíme provést uloženou proceduru před jejím připravením, pak komponenta uložené procedury je připravena automaticky a potom po provedení je její příprava zrušena. Pokud plánujeme několikanásobné provádění uložené procedury, pak je mnohem efektivnější explicitní volání Prepare a potom, když již procedura nebude nadále potřeba, volání UnPrepare.
Když provedeme uloženou proceduru, pak může vracet všechny nebo některé z těchto prvků: K určení očekávaných vracených prvků z uložené procedury na našem serveru, se musíme podívat do dokumentace serveru.
Uložené procedury, které vracejí výsledkovou množinu
Uložené procedury, které vracejí data v datových množinách, řádcích a sloupcích dat, mohou být často používány komponentou dotazu. Nicméně, s databázovým serverem, který podporuje návrat datové množiny uloženou procedurou, může být komponenta datové množiny použita i k tomuto účelu.

Návrat výsledkové množiny pomocí TQurey
K získání datové množiny z uložené procedury pomocí komponenty TQuery:

  1. Instantizujeme komponentu dotazu.
  2. Do vlastnosti TQuery::SQL zapíšeme dotaz SELECT, který použije jméno uložené procedury místo jména tabulky.
  3. Pokud uložená procedura vyžaduje vstupní parametry, předáme hodnoty parametrů jako čárkami oddělovaný seznam, uzavřený v závorkách, následovaný za jménem procedury.
  4. Nastavíme vlastnost Active na true nebo vyvoláme metodu Open.
Např. uložená procedura InterBase GET_EMP_PROJ, akceptuje hodnotu pomocí vstupního parametru EMP_NO a vrací datovou množinu prostřednictvím výstupního parametru PROJ_ID.
CREATE PROCEDURE GET_EMP_PROJ (EMP_NO SMALLINT)
RETURNS (PROJ_ID CHAR(5))
AS
BEGIN
  FOR SELECT PROJ_ID
  FROM EMPLOYEE_PROJECT
  WHERE EMP_NO = :EMP_NO
  INTO :PROJ_ID
  DO
    SUSPEND;
END
Příkaz SQL použitý z komponenty dotazu k použití této uložené procedury bude:
SELECT *
FROM GET_EMP_PROJ(52)

Návrat výsledkové množiny pomocí TStoredProc
K získání datové množiny z uložené procedury pomocí komponenty TStoredProc:

  1. Instantizujeme komponentu uložené procedury.
  2. Ve vlastnosti StoredProcName specifikujeme jméno uložené procedury.
  3. Pokud uložená procedura vyžaduje vstupní parametry, pak předáme hodnoty pro parametry pomocí vlastnosti Params nebo metodou ParamByName.
  4. Nastavíme vlastnost Active na true nebo vyvoláme metodu Open.
Např. uložená procedura Sybase GET_EMPLOYEES, akceptuje parametr nazvaný @EMP_NO a vrací výsledkovou množinu na základě této hodnoty.
CREATE PROCEDURE GET_EMPLOYEES @EMP_NO SMALLINT
AS SELECT EMP_NAME, EMPLOYEE_NO FROM EMPLOYEE_TABLE
WHERE (EMPLOYEE_NO = @EMP_NO)
Kód C++ Builderu k naplnění parametru hodnotou a aktivování komponenty uložené procedury je:
StoredProc1->Close();
StoredProc1->ParamByName("EMP_NO")->AsSmallInt = 52;
StoredProc1->Active = true;
Uložené procedury, které vracejí data pomocí parametrů
Uložené procedury mohou být určeny k získávání jednotlivých prvků informací pomocí parametrů, místo k získávání celých řádků dat. Např. uložená procedura může získávat maximální hodnotu sloupce, k této hodnotě přičíst 1 a potom vrátit tuto hodnotu aplikaci. To lze opět provádět komponentami TQuery a TStoredProc. Preferovanou metodou pro získávání hodnot parametrů je použití TStoredProc.

Získávání individuálních hodnot pomocí TQuery
Hodnoty parametrů získaných prostřednictvím komponenty TQuery přebíráme ve formě jednoho řádku datové množiny, a to i když uložená procedura vrací jediný parametr. K získání jednotlivých hodnot z parametru uložené procedury pomocí komponenty TQuery:

  1. Instantizujeme komponentu dotazu.
  2. Do vlastnosti TQuery::SQL zapíšeme dotaz SELECT, který používá jméno uložené procedury namísto jména tabulky. Klauzule SELECT tohoto dotazu může specifikovat jména parametrů jako jména sloupců v tabulce nebo může jednoduše použít * k získání všech hodnot parametrů.
  3. Pokud uložená procedura vyžaduje vstupní parametry, pak předáme seznam hodnot parametrů oddělený čárkami a uzavřený v závorkách za jméno procedury.
  4. Nastavíme vlastnost Active na true nebo vyvoláme metodu Open.
Např. uložená procedura GET_HIGH_EMP_NAME z InterBase, získává abecedně poslední hodnotu ve sloupci LAST_NAME z tabulky nazvané EMPLOYEE. Uložená procedura vrací tuto hodnotu ve výstupním parametru High_Last_Name.
CREATE PROCEDURE GET_HIGH_EMP_NAME
RETURNS (High_Last_Name CHAR(15))
AS
BEGIN
  SELECT MAX(LAST_NAME)
  FROM EMPLOYEE
  INTO :High_Last_Name;
  SUSPEND;
END
Příkaz SQL použitý z TQuery k použití této uložené procedury může být:
SELECT High_Last_Name
FROM GET_HIGH_EMP_NAME

Získávání jednotlivých hodnot pomocí TStoredProc
K získání individuálních hodnot výstupních parametrů z uložené procedury pomocí komponenty TStoredProc:

  1. Instantizujeme komponentu uložené procedury.
  2. Ve vlastnosti StoredProcName specifikujeme jméno uložené procedury.
  3. Pokud uložená procedura vyžaduje vstupní parametry, pak předáme hodnoty pro parametry pomocí vlastnosti Params nebo metodou ParamByName.
  4. Vyvoláme metodu ExecProc.
  5. Použijeme hodnoty jednotlivých výstupních parametrů pomocí vlastnosti Params nebo metodou ParamByName.
Např. uložená procedura GET_HIGH_EMP_NAME z InterBase, získává abecedně poslední hodnotu ve sloupci LAST_NAME z tabulky nazvané EMPLOYEE. Uložená procedura vrací tuto hodnotu ve výstupním parametru High_Last_Name.
CREATE PROCEDURE GET_HIGH_EMP_NAME
RETURNS (High_Last_Name CHAR(15))
AS
BEGIN
  SELECT MAX(LAST_NAME)
  FROM EMPLOYEE
  INTO :High_Last_Name;
  SUSPEND;
END
Kód C++ Builderu k získání hodnoty výstupního parametru High_Last_Name a uložit ji do vlastnosti Text editační komponenty:
StoredProc1->StoredProName = "GET_HIGH_EMP_NAME";
StoredProc1->ExecProc();
Edit1->Text = StoredProc1->ParamByName("High_Last_Name")->AsString;
Uložené procedury provádějící akce na datech
Uložené procedury mohou být kódovány tak, že nevracejí žádná data a pouze provádějí nějakou akci v databázi. Operace SQL vyvolávající příkazy INSERT a DELETE jsou dobrým příkladem tohoto typu uložených procedur. Např. místo umožnění uživateli přímo zrušit řádek, můžeme k tomu použít uloženou proceduru. To umožňuje uložené proceduře určovat co zrušit a také zpracovávat aspekty referenční integrity, jako je kaskádovité rušení řádků v závislých tabulkách.

Provádění akčních uložených procedur pomocí TQuery
K provedení akčních uložených procedur pomocí komponenty TQuery:

  1. Instantizujeme komponentu dotazu.
  2. Do vlastnosti TQuery::SQL vložíme příkaz nutný k provedení uložené procedury a jméno uložené procedury. Příkaz k provedení uložené procedury se může v různých databázových systémech značně lišit. V InterBase je to např. příkaz EXECUTE PROCEDURE.
  3. Pokud uložená procedura vyžaduje vstupní parametry, předáme hodnoty parametrů jako čárkami oddělený seznam a zapíšeme jej do závorek za jméno procedury.
  4. Vyvoláme metodu TQuery::ExecSQL.
Např. uložená procedura ADD_EMP_PROJ z InterBase přidává nový řádek do tabulky EMPLOYEE_PROJECT. Není vrácená žádná datová množina nebo jednotlivé hodnoty ve výstupních parametrech:
CREATE PROCEDURE ADD_EMP_PROJ (EMP_NO SMALLINT, PROJ_ID CHAR(5)) AS
BEGIN
  BEGIN
    INSERT INTO EMPLOYEE_PROJECT (EMP_NO, PROJ_ID)
    VALUES (:EMP_NO, :PROJ_ID);
    WHEN SQLCODE -530 DO
      EXCEPTION UNKNOWN_EMP_ID;
  END
  SUSPEND;
END
Příkaz SQL vyvolaný z TQuery k provedení této procedury může být:
EXECUTE PROCEDURE ADD_EMP_PROJ(20, "GUIDE")

Provedení akční uložené procedury pomocí TStoredProc
K provedení akcí uložené procedury pomocí TStoredProc:

  1. Instantizujeme komponentu uložené procedury.
  2. Ve vlastnosti StoredProcName specifikujeme jméno uložené procedury.
  3. Pokud uložená procedura vyžaduje vstupní parametry, předáme hodnoty parametrů pomocí vlastnosti Params nebo metodou ParamByName.
  4. Vyvoláme metodu ExecProc.
Např. uložená procedura ADD_EMP_PROJ z InterBase přidává nový řádek do tabulky EMPLOYEE_PROJECT. Není vrácená žádná datová množina nebo jednotlivé hodnoty ve výstupních parametrech:
CREATE PROCEDURE ADD_EMP_PROJ (EMP_NO SMALLINT, PROJ_ID CHAR(5)) AS
BEGIN
  BEGIN
    INSERT INTO EMPLOYEE_PROJECT (EMP_NO, PROJ_ID)
    VALUES (:EMP_NO, :PROJ_ID);
    WHEN SQLCODE -530 DO
      EXCEPTION UNKNOWN_EMP_ID;
  END
  SUSPEND;
END
Kód C++ Builderu k provedení uložené procedury ADD_EMP_PROJ je:
StoredProc1->StoredProcName = "ADD_EMP_PROJ";
StoredProc1->ExecProc;

Seznámení s parametry uložených procedur

Jsou čtyři typy parametrů, které mohou být přiřazeny k uloženým procedurám: Zda uložená procedura používá jistý typ parametrů závisí na jazyku implementujícím uloženou proceduru na našem databázovém serveru a na specifické instanci uložené procedury. Např. jistá uložená procedura na nějakém serveru může být implementována pomocí vstupních parametrů nebo nemusí. Na druhé straně, některé použití parametrů závisí na serveru. Např. uložené procedury MS-SQL Server a Sybase vždy vracejí parametr result, ale implementace InterBase jej nevrací nikdy.
Přístup k parametrům uložených procedur je poskytnut objekty TParam ve vlastnosti TStoredProc::Params. Pokud jméno uložené procedury je specifikováno při návrhu ve vlastnosti StoredProcName, pak je automaticky vytvořen pro každý parametr objekt TParam a přidán k vlastnosti Params. Pokud jméno uložené procedury není specifikováno do spuštění, pak objekty TParams musí být vytvořeny programově po spuštění. Nespecifikování uložené procedury a manuální vytváření objektů TParam umožňuje jedna komponenta TStoredProc, která může být použita s libovolným počtem dostupných uložených procedur.
Poznámka: Některé uložené procedury vracejí mimo výstupních a výsledkových parametrů i datovou množinu. Aplikace mohou zobrazovat záznamy datové množiny v datových ovladačích, ale musí odděleně zpracovat výstupní a výsledkové parametry.
V této části se budeme zabývat ještě:
Používání vstupních parametrů
Aplikace používá vstupní parametry k předávání jednotlivých datových hodnot uložené proceduře. Tyto hodnoty jsou pak použity příkazy SQL v uložené proceduře, jako je porovnávaná hodnota pro klauzuli WHERE. Pokud uložená procedura požaduje vstupní parametr, pak přiřadíme hodnotu parametru před provedením uložené procedury.
Pokud uložená procedura vrací datovou množinu a je použita prostřednictvím dotazu SELECT v komponentě TQuery, předáme hodnoty vstupních parametrů jako čárkami oddělený seznam uzavřený v závorkách, za jménem uložené procedury. Např. následující příkaz SQL získává data z uložené procedury nazvané GET_EMP_PROJ a předává ji hodnotu vstupního parametru 52.
SELECT PROJ_ID
FROM GET_EMP_PROJ(52)
Pokud uložená procedura je prováděna s komponentou TStoredProc, pak použijeme vlastnost Params nebo metodu ParamByName k nastavení každého vstupního parametru. Použijeme vlastnost TParam příslušející pro datový typ parametru, jako je vlastnost TParam::AsString pro parametr typu CHAR. Nastavíme hodnoty vstupních parametrů před provedením nebo aktivováním komponenty TStoredProc. V následujícím příkladu, parametr EMP_NO (typu SMALLINT) pro uloženou proceduru GET_EMP_PROJ má přiřazenou hodnotu 52.
StoredProc1->ParamByName("EMP_NO")->AsSmallInt = 52;
StoredProc1->ExecProc();
Používání výstupních parametrů
Uložené procedury používají výstupní parametry k předávání jednotlivých hodnot dat zpět aplikaci, která uloženou proceduru volá. Výstupní parametry získají své hodnoty po provedení uložené procedury. Výstupní parametry prohlížíme z aplikace k získání jejich hodnot, po vyvolání metody TStoredProc::ExecProc.
K odkazování na objekt TParam, který reprezentuje parametr a k prohlédnutí jeho hodnoty používáme vlastnost TStoredProc::Params nebo metodu TStoredProc::ParamByName. Např. k získání hodnoty parametru a uložení jeho hodnoty do vlastnosti Text editační komponenty použijeme:
StoredProc1->ExecProc();
Edit1->Text = StoredProc1->Param[0]->AsString;
Většina uložených procedur vrací jeden nebo více výstupních parametrů. Výstupní parametry mohou reprezentovat izolované vracené hodnoty uloženou procedurou, která nevrací datovou množinu, mohou reprezentovat jednu množinu hodnot vrácenou procedurou, která také vrací datovou množinu nebo mohou reprezentovat hodnoty, které nemají přímý vztah k jednotlivým záznamům datové množiny vracené uloženou procedurou. Každá serverová implementace uložemné procedury se v tomto může lišit.
Poznámka: Zdrojový kód pro uložené procedury Informixu mohou indikovat, že vracejí výstupní parametry i když v Editoru parametrů  uložené procedury je nemusíme vidět. Informix překládá výstupní parametry do jednoho záznamu datové množiny, který můžeme zobrazit v datových ovladačích aplikace.
Používání vstupně/výstupních parametrů
Vstupně/výstupní parametry slouží jako vstupní i výstupní parametry. Aplikace použije vstupně/výstupní parametry k předání jednotlivých datových hodnot uložené proceduře, která je opětovně použije k předání datových hodnot volající aplikaci. Jako se vstupními parametry, vstupní hodnota pro vstupně/výstupní parametr musí být dostupná před vyvoláním uložené procedury.
V příkladu uložené procedury Oracle, je parametr IN_OUTVAR vstupně/výstupním parametrem:
CREATE OR REPLACE PROCEDURE UPDATE_THE_TABLE (IN_OUTVAR IN OUT INTEGER)
AS
BEGIN
  UPDATE ALLTYPETABLE
  SET NUMBER82FLD = IN_OUTVAR
  WHERE KEYFIELD = 0;
  IN_OUTVAR:=1;
END UPDATE_THE_TABLE;
V kódu programu v C++ Builderu uvedeném dále, IN_OUTVAR je přiřazena vstupní hodnota, provedena uložená procedura a pak výstupní hodnota v IN_OUTVAR je uložena do proměnné v paměti.
StoredProc1->ParamByName("IN_OUTVAR")->AsInteger = 103;
StoredProc1->ExecProc();
IntegerVar = StoredProc1->ParamByName("IN_OUTVAR")->AsInteger;
Používání výsledkového parametru
Mimo vracení výstupních parametrů a datové množiny, některé uložené procedury také vracejí jeden výsledkový parametr. Výsledkový parametr je obvykle používán k indikaci chybového stavu nebo počtu záznamů zpracovaných uloženou procedurou. Musíme se podívat do dokumentace našeho serveru, abychom zjistili zda náš server podporuje výsledkový parametr. Výsledkovému parametru je přiřazena hodnota provedením uložené procedury. Výsledkový parametr zkoumáme v aplikaci k získání jeho hodnoty po vyvolání metody TStoredProc::ExecProc.
K odkazu na objekt TParam, který reprezentuje výsledkový parametr a zkoumání jeho hodnoty použijeme vlastnost TStoredProc::Params nebo metodu TStoredProc::ParamByName.
DateVar = StoredProc1->ParamByName("MyOutputParam")->AsDate;
Zpřístupňování parametrů během návrhu
Pokud se připojíme ke vzdálenému databázovému serveru nastavením vlastností DatabaseName a StoredProcName při návrhu, pak můžeme používat Editor parametrů uložené procedury k zobrazení jmen a datových typů každého vstupního parametru a můžeme nastavit hodnoty pro vstupní parametry k předání na server když uloženou proceduru provedeme.
Důležité: Neměníme jména nebo datové typy vstupních parametrů oznámených serverem nebo při provedení uložené procedury bude generována výjimka.
Některé servery (např. Informix) neoznamují jména parametrů nebo datové typy. V těchto případech použijeme Průzkumník SQL nebo výrobcem serveru dodané utility k prohlédnutí zdrojového kódu uložené procedury na serveru k určení vstupních parametrů a jejich datových typů.
Pokud při návrhu nezískáme seznam parametrů uložené procedury na vzdáleném serveru (např. když nejsme připojeni k serveru), pak musíme vyvolat Editor parametrů uložené procedury, uvést zde každý požadovaný vstupní parametr a přiřadit mu datový typ a hodnotu.

Nastavování informací o parametrech při návrhu.
Můžeme vyvolat Editor parametrů uložené procedury při návrhu k nastavení parametrů a jejich hodnot. Editor parametrů umožňuje nastavovat parametry uložené procedury. Pokud u komponenty TStoredProc nastavíme vlastnosti DatabaseName a StoredProcName při návrhu, pak existující parametry jsou uvedeny v Editoru. Pokud tyto vlastnosti nenastavíme, pak v seznamu Editoru není uveden žádný parametr a musíme je přidat manuálně. Dále některé typy databází nevracejí všechny informace o parametrech, např. typy. Pro tyto databázové systémy, použijeme Průzkumník SQL k prohlédnutí procedur, určení typů a potom provedeme konfiguraci parametrů prostřednictvím Editoru a Inspektoru objektů. Kroky k nastavení parametrů uložených procedur při návrhu jsou tyto:

  1. Nepovinně nastavíme vlastnosti DatabaseName a StoredProcName.
  2. V Inspektoru objektů, vyvoláme Editor parametrů stisknutím tlačítka se třemi tečkami ve vlastnosti Params.
  3. Pokud vlastnosti DatabaseName a StoredProcName nejsou nastaveny, v seznamu editoru nejsou uvedeny žádné parametry. Manuálně přidáme definice parametrů volbou Add v místní nabídce Editoru.
  4. Vybíráme jednotlivé parametry v Editoru k zobrazení jejich vlastností v Inspektoru objektů.
  5. Jestliže ve vlastnosti ParamType není automaticky specifikován typ, pak typ parametru (Input, Output, Input/Output nebo Result) vybereme z rozbalovacího seznamu vlastnosti.
  6. Pokud datový typ není automaticky specifikován ve vlastnosti DataType, pak vybereme datový typ z rozbalovacího seznamu vlastnosti. (Pro návrat výsledkové množiny z uložené procedury Oracle nastavíme typ položky na Cursor.)
  7. Vlastnost Value použijeme k případnému nastavení počáteční hodnoty pro vstupní nebo vstupně/výstupní parametry.
Stisknutím pravého tlačítka myši nad Editorem vyvoláme místní nabídku pro operování s definicemi parametrů. V závislosti na tom, zda parametry jsou uvedeny nebo vybrány, povolené volby zahrnují: přidávání nových parametrů, rušení existujících parametrů, přesun parametrů nahoru a dolů v seznamu a výběr všech uvedených parametrů.
Můžeme definovat libovolný přidaný TParam, ale atributy objektu TParam musí odpovídat atributům parametru uložené procedury na serveru. K editaci TParam pro parametr, vybereme parametr v Editoru a editujeme jeho vlastnosti v Inspektoru objektů.
Poznámka: Sybase, MS-SQL a Informix nevracejí informace o typu parametrů. K zjištění těchto informací použijeme Průzkumník SQL.
Poznámka: Informix nevrací informace o datových typech. K zjištění těchto informací použijeme Průzkumník SQL.
Poznámka: Nikdy nemůžeme nastavovat hodnoty pro výstupní a výsledkové parametry. Tyto typy parametrů získají své hodnoty provedením uložené procedury.

Zjišťování informací o parametrech při návrhu
Pokud při návrhu máme přístup k databázovému serveru, pak jsou dvě možnosti k zobrazení informací o parametrech použitých uloženou procedurou:

Průzkumník SQL můžeme použít ke zkoumání uložených procedur na našem databázovém serveru, pokud používáme přirozené ovladače BDE. Při použití ovladačů ODBC nelze zkoumat uloženou proceduru pomocí Průzkumníka SQL. To se týká i Inspektora objektů. Množství informací vrácených o uložené proceduře v Inspektoru objektů závisí na našem databázovém serveru.
K zobrazení definicí jednotlivých parametrů v Inspektoru objektů:
  1. Vybereme komponentu uložené procedury.
  2. Nastavíme vlastnost DatabaseName komponenty uložené procedury na přezdívku BDE pro náš databázový server (nebo vlastnost DatabaseName komponenty databáze).
  3. Nastavíme vlastnost StoredProcName na jméno uložené procedury.
  4. Stiskneme tlačítko se třemi tečkami pro vlastnost Params v Inspektoru objektů.
  5. Vybíráme jednotlivé parametry v Editoru k zobrazování a nastavení jejich vlastností v Inspektoru objektů.
Pro některé servery některé nebo všechny informace nemusí být dostupné.
V Inspektoru objektů, když zobrazujeme jednotlivé objekty TParam, pak ParamType indikuje zda vybraný parametr je vstupní, výstupní atd.. Vlastnost DataType indikuje datový typ hodnoty parametru, jako je řetězec, celé číslo apod. Vlastnost Value umožňuje zadávat hodnotu pro vybraný vstupní parametr.
Poznámka: Sybase, MS-SQL a Informix nevracejí informace o typu parametrů. K zjištění těchto informací použijeme Průzkumník SQL.
Poznámka: Informix nevrací informace o datových typech. K zjištění těchto informací použijeme Průzkumník SQL.
Poznámka: Nikdy nemůžeme nastavovat hodnoty pro výstupní a výsledkové parametry. Tyto typy parametrů získají své hodnoty provedením uložené procedury.
Vytváření parametrů za běhu
Pokud jméno uložené procedury není specifikováno v StoredProcName před spuštěním, pak pro parametry nejsou automaticky vytvářeny objekty TParam a musíme je vytvářet programově. To můžeme provést instantizací nového objektu TParam nebo metodou TParams::AddParam.
Např. uložená procedura InterBase GET_EMP_PROJ, uvedená dále požaduje jeden vstupní parametr (EMP_NO) a jeden výstupní parametr (PROJ_ID).
CREATE PROCEDURE GET_EMP_PROJ (EMP_NO SMALLINT)
RETURNS (PROJ_ID CHAR(5))
AS
BEGIN
  FOR SELECT PROJ_ID
  FROM EMPLOYEE_PROJECT
  WHERE EMP_NO = :EMP_NO
  INTO :PROJ_ID
  DO
    SUSPEND;
END
Kód C++ Builderu k přiřazení této uložené procedury k TStoredProc nazvané StoredProc1 a vytvoření objektů TParam pro dva parametry je:
{
  TParam *P1, *P2;
  ...
  StoredProc1->StoredProcName = "GET_EMP_PROJ";
  StoredProc1->Params->Clear();
  P1 = new TParam(StoredProc1->Params, ptInput);
  P2 = new TParam(StoredProc1->Params, ptOutput);
  try
  {
    StoredProc1->Params[0]->Name = "EMP_NO";
    StoredProc1->Params[1]->Name = "PROJ_ID";
    StoredProc1->ParamByName("EMP_NO")->AsSmallInt = 52;
    StoredProc1->ExecProc();
    Edit1->Text = StoredProc1->ParamByName("PROJ_ID")->AsString;
  }
  __finally
  {
    delete P1;
    delete P2;
  }
}
Spojování parametrů
Když připravujeme a provádíme uloženou proceduru, pak její vstupní parametry jsou automaticky spojeny s parametry na serveru. Vlastnost ParamBindMode použijeme ke specifikaci způsobu spojení parametrů v naší uložené proceduře k parametrům na serveru. Implicitně ParamBindMode je nastaven na pbByName, což znamená, že parametry z komponenty uložené procedury jsou připojeny k parametrům na serveru na základě jména. To je nejsnadnější metoda spojování parametrů.
Některé servery také podporují spojování parametrů pomocí jejich pořadí. V tomto případě, pořadí ve kterém specifikujeme parametry v Editoru parametrů je důležité. První námi specifikovaný parametr musí odpovídat prvnímu parametru na serveru, druhý parametr druhému parametru na serveru, atd. Pokud náš server podporuje spojování parametrů na základě pořadí, pak musíme nastavit ParamBindMode na pbByNumber.
Tip: Pokud chceme nastavit ParamBindMode na pbByNumber, pak musíme specifikovat odpovídající typy parametrů v odpovídajícím pořadí. Zdrojový kód uložené procedury si můžeme prohlédnout Průzkumníkem SQL k určení správného pořadí a typů parametrů.

Práce s uloženými procedurami Oracle

Servery Oracle umožňují překrývání uložených procedur; překryté procedury jsou různé procedury se stejným jménem. Vlastnost Overload komponenty uložené procedury povoluje aplikaci specifikovat proceduru k provedení. Pokud Overload je nulové (implicitně), pak se předpokládá, že není překrývání. Pokud Overload je 1, pak komponenta uložené procedury provede první uloženou proceduru, kterou nalezne na serveru Oracle, který má překrývající jméno; pokud je 2, pak je provedena druhá, atd.
Poznámka: Překryté uložené procedury mohou také mít různé vstupní a výstupní parametry.
  1. Nyní se podíváme na několik již hotových programů. Netýkají se uložených procedur, ale řeší různé problémy. První z nich nalezneme v adresáři Program files\Borland\CBuilder\Examples\DBTask\MdxBuild. Jedná se o jednoduchou aplikaci budující indexy pro databázové tabulky Paradoxu. Program je používán k odstranění chyb Index Out Of Date vyskytujících se při spouštění aplikací používající tabulky Paradoxu. Můžeme přebudovat některé nebo všechny tabulky dané přezdívky. Při používání programu zvolíme přezdívku obsahující opravované tabulky. Po zvolení přezdívky je aktualizován seznam tabulek, kde zvolíme požadovanou tabulku nebo All Tables. K přebudování indexů na zvolených tabulkách potom stiskneme tlačítko Build Indexes. Na stavovém řádku je popisován průběh zpracování. Prohlédněte si také tuto aplikaci a zjistěte jak pracuje.
  2. Další program umístěný v adresáři Program files\Borland\CBuilder\Examples\DBTask\QBFDemo ukazuje jak vytvářet vlastní dotazy. Prohlédněte si tuto aplikaci a zjistěte jak pracuje.
  3. Aplikace umístěná v adresáři Program files\Borland\CBuilder\Examples\DBTask\DBErrors ukazuje použití datového modulu pro centralizované kódování, používání vazby 1 : N : M a generování a řízení databázových chyb. Aplikaci vyzkoušejte a podívejte se jak pracuje.
  4. Aplikace z adresáře Program files\Borland\CBuilder\Examples\DBTask\BKQuery ukazuje použití vícevláknových SQL dotazů. Použivají se zde také zdroje definované uživatelem. Aplikaci vyzkoušejte a prohlédněte si ji.
  5. Aplikace uložená v adresáři Program files\Borland\CBuilder\Examples\DBTask\CSDemos je klientská aplikace InterBase. V souboru Readme.txt je umístěn popis jejího spouštění. Aplikaci vyzkoušejte.
  6. Poslední aplikace se kterou se v této kapitole budeme zabývat je uložená v adresáři Program files\Borland\CBuilder\Examples\DBTask\IBDemo. Tato aplikace ukazuje jak používat události InterBase. Aplikaci vyzkoušejte a prohlédněte si ji.
18. Práce s uloženými procedurami